Příprava pěstounů na přechodnou dobu 2 - první víkend

A je před námi dlouho očekávaný víkend s datem 31.1. až 2.2.2014. Realizační tým projektu už dlouho dopředu znal jména účastníků přípravy pěstounů na přechodnou dobu, znal jména, avšak neznal osoby za nimi se skrývající. Kladli jsme si otázky:  Budou to správní lidé? Sedne si celá skupina dohromady? Budou schopni spolupracovat spolu navzájem? Mnoho otázek se honilo hlavou i lektorům – budeme schopni předat jim všechno to, co sami známe a umíme? Jaká bude odezva na naše vzdělávací metody? Na vzdělávání však přijíždí s otázkami v hlavě i budoucí náhradní rodiče, i jim se hlavou honí mnoho otázek: Co mě tu asi tak řeknou nového? Vychovali jsme svoje vlastní děti tak proč nějaké vzdělávání? Jak to celé bude probíhat? Bude to jako v práci při různých školeních (taky tam hned usnu?)?

Nadešel pátek a klienti, budoucí pěstouni na přechodnou dobu, jsou tu. Najednou je jich plná vzdělávací prostora, 17 lidí, kteří přijeli snad ze všech koutů naší republiky. Jedni manželé dorazili z Karlovarského kraje až od Chebu, tři lidé přijeli z Jihočeského kraje, dva z Vysočiny, osm ze Zlínského kraje a dva z Moravskoslezského kraje. Začínáme se navzájem poznávat, každý má za úkol představit sebe a svou rodinu, přeci jen tu budeme spolu čtyři víkendy. Lidé jsou to různí, ale spojuje je jedna společná věc a to chuť pomoci dětem, které nemají to štěstí a nemohou vyrůstat ve své biologické rodině.

V sobotu už jedeme naplno, máme před sebou velmi hodně informací, které musíme budoucím profesionálním rodičům předat. Začínají pracovat v malých skupinkách, začínají přemýšlet o tom, co každé dítě potřebuje, definují si základní potřeby dítěte.

V tuto chvíli se již začínají naši klienti setkávat s realitou. Naše vzdělávání nejsou jednotvárná, nejsou nudná a rozhodně nutí lidi přemýšlet. Pokud si někdo myslel, že to tu krásně v klidu prospí, ten se přepočítal.  Příčiny a projevy citové deprivace je dalším tématem, které některé lidi překvapuje. Vidíme, že jim hlavami začíná běžet otázka, zda nepřecenili své síly, zda zvládnou tuto náročnou službu nikým nechtěným a opuštěným dětem. A to jsme teprve na začátku.

Otázka, zda na to mám, zda jsem nepřecenil své síly, je v tuto chvíli nasnadě a je pro účastníky velmi důležitá. Je nutné, aby si ji každý sám položil, aby si na ni dokázal odpovědět. Víkend končí a je tu rozloučení. Lidé odjíždí, někdo se smíšenými pocity, někdo jasně přesvědčený o tom, že to je přesně to, co chce dělat, ale každý si něco z prvního společného víkendu odnáší a všichni se podle zpětné vazby těší na ten další, který proběhne počátkem března.

Realizační tým projektu i lektoři mají za sebou první vzdělávací víkend a mnoho otázek už jim bylo zodpovězeno. Je to skupina, která bude umět spolupracovat spolu navzájem. Jsou to lidé, kteří ví, že chtějí pomoci. Před námi je úkol je na to všechno dobře a kvalitně připravit. Dostanou od nás mnoho informací a o kterých nyní nemají ani tušení, mnohdy si sáhnou až na své vlastní dno. Všechno jednou ve službě přijatým dětem zúročí a mnohdy si vzpomenou, že to je přesně to, o čem jsme tu společně mluvili. Naši milí budoucí pěstouni na přechodnou dobu, kéž jsou vám všechny tyto informace jednou k užitku.

zprávu z prvního víkendového školení zapsala

Monika Dietrichová - asistentka projektu

 

Fotogalerie

začínáme soustředěnost mnoho informací informace a zase informace mnoho otázek

Přiložené dokumenty

Vzdělávání  v oblasti NRP je cestou k novým možnostem,
i přidanou hodnotou k Vašim dosavadním zkušenostem.